HŘÍŠNÁ

Pokaždé, když obloha se zešeří,

a měsíc si své boty obuje,

člověk se do myšlenek ponoří

a přemýšlí, zda skutečně miluje.

Možná, že občas zjevují se obavy,

leč žádná není věčná.

Mě někdy život nebaví

a jindy jsem zas vděčná...

...za dárky, které dáváš,

k tvému srdci klíč,

jsem vděčná i že máváš,

když odjíždím pryč.

Do srdce mám vražen kolík,

by navěky upíra zabil,

to málo přece není tolik,

pro hřích co by vábil.